30 let největšího skokanského areálu na světě

První impuls přišel již koncem 60. let minulého století. Miloslav Bělonožník, náš zástupce ve skokanské komisi FIS, podal návrh na výstavbu šestého mamutího můstku.

Komise i vedení FIS návrh schválilo s tím, že se bude jednat o poslední můstek tohoto typu a vybudován bude v zemi tehdejšího východního bloku. Při MS v Tatrách 1970 se uskutečnilo setkání předsedů lyžařských svazů těchto zemí. První byl vyzván SSSR, který se vybudování můstku vzdal z důvodů velkých vzdáleností a navrhl střední Evropu. Zástupce DDR taky neměl zájem a navrhl Československo. Při hlasování tento návrh prošel. FIS rozhodnutí akceptovala a vedení svazu lyžařů připadl úkol vybrat lokalitu. Nejprve bylo rozhodnuto, že to nebudou Tatry, ale Čechy. První lokalita byla Špindlerův Mlýn. Místo na úbočí Stohu s dojezdem proti Alpskému hotelu však neprošlo přes životní prostředí a lesní správu. Dlouho se váhalo až dokonce hrozilo, že FIS vezme právo ČSSR vybudovat mamutí můstek. Při jedné služební cestě sdělil Miloslav Bělonožník Ludvíku Šablaturovi návrh vybudovat můstek v Harrachově. Ten se ujal iniciativy a překvapivě tento návrh prošel i ve státních a stranických orgánech. FIS schválila Harrachov a nyní se započalo s hledáním místa. První místo bylo v Rýžovišti na úbočí Ptačince a Plešivce. Návrh prošel, ale byl později vetován správou lesů. Byly požadovány další 3 místa. Jednalo se o SV svah v Rýžovišti, poblíž zátiší, svah černé sjezdovky a poslední návrh byl svah Čerťáku vpravo od stávajících můstků. Tento návrh prošel s tím, že vedle mamutího můstku bude ještě vybudován můstek P90.

Projektová dokumentace byla zadána Stavoprojektu Liberec, generálním dodavatelem stavby se stal Agropodnik Lomnice nad Popelkou, vedoucím stavby Ludvík Šablatura. Projekty obou můstků zpracoval Švýcar Hans Heini Gasser za spolupráce Miloslava Bělonožníka.

Při stavbě bylo přemístěno více než 180 tisíc kubíků zeminy, odstřeleno velké množství skály. Velkým problémem bylo zvednutí téměř 200 tunové nájezdové věže. Pro příjezd jeřábu byla zbudována silnice, nakonec se ukázalo, že takový jeřáb nikdo nevlastní. Již hrozilo, že se nájezd nepodaří před koncem roku 1979 zvednut a nebudou se tak moci uskutečnit první závody. Pak přišlo jednoduché řešení a to zvednout nájezd pomocí 2 lanových vrátků na speciální konstrukci. Zvedání trvalo přes 2 hodiny a po zvednutí do potřebné výše byl nájezd podepřen ocelovými podpěrami. Veškeré práce na můstcích byly na poslední chvíli, ale přesto včas dokončeny.

Oba můstky se poprvé vyzkoušely v roce 1980. Devadesátka 15. ledna a mamuťák 7. března, kdy zde první skok provedl sdruženář Jaroslav Bukvic. Též v březnu 1980 se mohl uskutečnit 1. Týden letů na lyžích při kterém dosáhl Armin Kogler Světového rekordu 176 metrů. Nebyla ještě dokončena lanová dráha, závodníci se dopravovali k nájezdu na provizorních saních, která stejně jako všechny další stavební vrátky i lanovky, zkonstruoval Jan Pohl.

V průběhu roku 1980–82 byl celý areál dokončen. Vybudovala se nová dvousedačková lanovka, věž rozhodčích, komentátorské kabiny, oplocení i bezpečnostní bednění obou můstků, přístupové cesty jak z údolí, tak od Rýžoviště. Vše bylo připraveno pro 7. Mistrovství světa v letech na lyžích v roce 1983. Harrachovák Pavel Ploc před 60 tisíci diváků překonal světový rekord výkonem 181 metrů. Tehdy byl můstek považován za nejlepší mamutí můstek na světě.

Po nezdařených závodech v roce 1985 i 1989 dochází ke změně profilu můstku. Bohužel pro kalamitní stav mizí okolní les a můstek je velice ohrožován větrem. Pro lety na lyžích v roce 1996 je předepsána větrná bariera. Po mnoha jednáních a cestách bylo rozhodnuto vybudovat dvojitou konstrukci z lešení. Toto řešení se velice osvědčilo, v roce 1996 proběhl úspěšný Světový pohár, kdy Andreas Goldberger výkonem 204 metry poprvé na světě v oficiálním závodě překonal dvousetmetrovou hranici. Řešení bylo bohužel pouze provizorní. Při dalších letech v roce 1999 dokonce díky prudkému větru celá konstrukce padá. Harrachovu hrozilo úplné vyškrtnutí z termínů pro lety na lyžích včetně odebrání Mistrovství světa v roce 2002.

Harrachov musel dát garance od Města, Tělovýchovné jednoty i Sportovního areálu, že dojde k úpravám můstku i změnám ve vedení OV. Bylo rozhodnuto vybudovat nové a pevné protivětrné bariery, vyrostla i nová lanovka sloužící pouze závodníkům a nový systém zasněžování. Starý profil můstku již nevyhovoval. Autorem projektu nového profilu je Josef Slavík. Odrazová hrana byla posunuta vzad, zvýšen buben, aby letová křivka nebyla vysoká a změnil se i sklon dopadu. Konstrukční bod se posunul na maximálních 185 metrů. Současný profil odpovídá nejmodernější technice a na můstku proběhly již troje úspěšné závody.

Je připraven plán investic, které již započaly vybudováním umělého osvětlení. Vše by mělo vrcholit MS v roce 2014.

Celkem se na obou můstcích K125 a K185 od roku 1981 dodnes uskutečnilo 24 závodů Světového poháru a v roce 1983, 1992 a 2002 Mistrovství světa v letech na lyžích.

Rekord můstku K120 drží výkonem 146,5 m Janne Ahonen, v kontinentálním poháru skočil Martin Koch dokonce 151 metrů. Mamutí můstek je díky rekordu 214,5 m, který vytvořil Matti Hautamaeki v roce 2002 a dvakrát jej vyrovnal Thomas Morgernstern v roce 2008, jedním z největších na světě.